Nejkrásnější žena ve městě se provdá za bohatého a mocného cizince. Ten si jí vystaví do vitrínky. S její nespokojeností začíná korespondovat tvorba, prožívání a bolestínství mladého umělce Juana, považovaného cizincem za šaška. Juan se s nejkrásnější ženou ve městě Jůlií sblíží a dvoří se jí. Nejkrásnější žena z touhy po opuštění klece - vitrínky - manželství, ohlásí nevěru s umělcem, které ovšem náš cizinec nevěří. Zinscenuje před městem a psychiatry konfrontaci, ve které umělec popře poměr ohlášený Julií. Ta je zavřena pro schizofrenii do další vitrínky - do blázince. Po jejím návratu z blázince vyžaduje cizinec Fernando, aby se Julie opět stýkala s umělcem, aby snad město neupadlo v podezření, že nevěra byla skutečností a umělec má nadále plnit funkci šaška a komedianta… Posléze umělec žadá od Jůlie lítost i sex, ale faktem zůstává, že postavy se v této hře míjejí.

“Strach ze změny se těchto lidí neobyčejně dotýká. Hrajeme rituálně, za rytmu bubnů, a v prostředí zcela zvláštních objektů, o kterých nevíme co jsou, a k čemu nám vlastně slouží! Hru jsem situoval do roku 2078. Je to hodinová performance, která je soubojem mužů a žen, soubojem formy s obsahem. Je to tanec, rituál, zaříkávání a zasvěcování,“ říká režisér hry Miroslav Drábek.